Naposledy vidět podzimní zahradu.

Bylo nádherné barevné podzimní odpoledne. Slunce svými paprsky krásně hřeje. Jsme na zahradě rodinného domku a naplno vnímáme tu krásu podzimního odpoledne.

Pan Jiří, náš pacient domácího hospice, si přál podívat se ještě na zahradu a vidět tu podzimní krásu. Nemoc se rozšířila už tak, že mohl jenom ležet na lůžku a každý pohyb navíc byl bolestivý. S lůžkem nebylo možné se dostat z pokoje a na zahradu... to už bylo vůbec nemyslitelné. 

V sanitce máme ale tak geniální lehátko, že s ním vjedete prakticky kamkoli a vytočíte se i v maličkém prostoru. Vše jsme naplánovali, vyjeli jsme sanitkou a návštěva pana Jiřího proběhla v opravdu nádherný den. Opatrně jsme za pomoci transportní plachty přesunuli pana Jiřího na lehátko a s tím už nebylo těžké projet přes dům až na dvůr a zahradu.

I když byl pan Jiří velmi unavený, bylo krásné sledovat, jak vnímá svěží podzimní vánek, užívá si každou chvíli, kdy sluneční paprsky dopadají na jeho tvář a příjemně hřejí. Pan Jiří uděluje poslední instrukce, jak se děti mají o zahradu postarat až tu nebude: "A ten rybíz schovejte na zimu do skleníku". Na stromku visí poslední, krásně zralé, fíky. Trháme je a pan Jiří ještě jednou ochutnává. Vytahuje ruku zpod peřiny a přeje si ještě dotknout svých rostlin, ještě jednou, na chvíli, naposledy být zahradníkem a vnímat plody své práce.

Pan Jiří zemřel o 10 dnů později.

Zveřejněno se souhlasem